Vltava

Současná fantasy autorka Tereza Kadečková nabízí dystopickou vizi. Pohrává si v ní s myšlenkou originálního řešení klimatické krize.

Saša Michailidis se ptá hostů na nová pojetí Rusalky, operu si totiž můžete dopřát v novém zpracování v Národním divadle v Praze i Brně. Berlínská techno scéna je na německém seznamu nehmotného kulturního dědictví, jaká pravidla mají dnes tamější kluby? Proč je prostředí videoher tolik toxické a co se proti tomu dá dělat?

Kromě práce v Centru současného umění v Trutnově píše básně, skládá hudbu a je sem tam ještě kurátorem v nedaleké galerii Uffo Trutnov. Jak se daří EPO1 naplňovat vize evropského uměleckého střetávání, kdo je typický návštěvník necelý rok fungující galerie přetvořené z bývalé elektrárny a proč se cítí být lokálním optimistou a globálním pesimistou? Ptá se Karolína Koubová.

Ptala se mě kamarádka, kam má v Praze jít s německou návštěvou, která se zajímá o Franze Kafku. Do muzea v Hergetově cihelně na Malé Straně, odpověděla jsem. No dobrá, ale oni jsou zvědaví na Kafkovu Prahu, na město: tak kudy vést procházku, která by ho připomínala?

Knihou roku se stala próza Hella Aleny Machoninové utvářející životní příběh české židovky Heleny Frischerové z fragmentů, vzpomínek i z jiných knih. Literu za prózu získal románový debut Rozložíš paměť Marka Torčíka. S prázdnou neodešla ani filozofka Tereza Matějčková oceněná Literou za publicistiku.

Sugestivní černobílé snímky ze života v Sovětském svazu a jeho satelitech v 70. a 80. letech postavené do kontrastu s fotkami pořízenými v zemích západní Evropy, Ameriky nebo Austrálie. Začala výstava Černá a bílá českého fotografa, kurátora a pedagoga Vladimíra Birguse.

Roli Arkadinové v Čechovově Rackovi skládala ze zkušeností ze své pracovní krize, i ze střípků, které viděla ve svém okolí. Pohlížela na ni také jako na ženu, která má rovněž krizi osobní. Ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem mluví o tom, proč je pro ni Divadlo Na zábradlí divadlem roku a jak snáší to, když samu se sebe vidí ve filmu nebo slyší v audioknihách či na Vltavě, jejíž je tváří.

Už je to tu zas. Jaro a s ním nejrůznější průvodní jevy cyklického času. Před třemi lety na podzim jsem tu vyprávěla o párku holubů hřivnáčů, kteří se usídlili u nás ve vnitrobloku. Před měsícem zahájili čtvrtou sezónu.

„Vždyť já jsem přece jenom obyčejný herec,“ obhajuje se hrdina nejúspěšnějšího románu německého spisovatele Klause Manna Mefisto. Celosvětovou popularitu mu získalo především filmové zpracování Istvána Szabó s Klausem Mariou Brandauerem v hlavní roli. Ve čtvrtek 18. dubna dramatizace Mariána Amslera znovu, po šestatřiceti letech, otevře Státní Operu v Praze Činohře Národního divadla.

Saša Michailidis se ptá předsedy Asociace českých herních vývojářů Pavla Baráka a Jiřího Bigase z magazínu Vortex, který se zabývá videoherní kulturou. Svět počítačových her neustále roste a získává si respekt. Navzdory dlouholetým obavám a předsudkům přináší zábavu, nové dovednosti i vzdělávací prvky miliardám uživatelů. Vedle pozitivních zpráv ale řeší i nepříjemnosti: útoky na vývojáře, toxické online prostředí. Jak se s tím komunity, studia i tvůrci vypořádávají?

„Žijeme v období zmnožených krizí, na které nemáme jednoduché odpovědi. Protože na polykrizi ani žádné jednoduché odpovědi neexistují,“ říká filozofka, Alice Koubová. V podcastu Doba složitá spolu s filozofem Tomášem Koblížkem a spisovatelkou a architektkou Annou Beatou Háblovou debatují o osmi klíčových otázkách dnešní doby. Poslechněte si, jaká je současnost pohledem filozofie. Doba složitá startuje 23. dubna 2024.

Autor sbírky Bez obrazů navíc od dětství rád recituje. Teď objíždí recitační soutěže jako porotce, kde se snaží být spíš poradce. Palčivé je pro něj téma duševního zdraví dětí, které hodlá ztvárnit na divadle. Proč ho neoslovuje instagramová poezie, přestože má sám potřebu být ve svém díle minimalistický a šetřit slovy? A nakolik patří empatie do jeho práce s herci? Moderuje Karolína Koubová.

Nemá mobil. Ta holka doopravdy nemá mobil! Je jí pětačtyřicet, do práce chodí, děti vychovala – a přesto je to tak. Až když po mně chtěl kdosi její číslo, došlo mi, jaká je anomálie. Nemít dnes mobil je stejně podezřelé jako dejme tomu nemít řidičák. A nejspíš ještě víc.

Saša Michailidis se ptá bývalého promotéra a nyní šéfa Českého centra ve Stockholmu Michala Brennera a novinářky Terezy Patočkové, která je manažerkou pro Prahu platformy pro elektronickou hudbu Resident Advisor. Berlínská techno scéna byla zapsána na německý seznam nehmotného kulturního dědictví. Co je na ní tak výjimečného? Co zápis znamená pro provozovatele klubů?

„Co pro je pro tebe poučení z půl roku války?“ ptá se jeden z mužů. „Vždycky jsem tvrdil, že jako Židé v Izraeli musíme mluvit dvěma jazyky,“ odpovídá protějšek.

Lze najít hodnotové ukotvení v dezinformačním chaosu? Choreograf a režisér Viliam Dočolomanský se pro svou inscenaci Český hrdina nechal inspirovat příběhem novinářky Ivany Svobodové, která při svých osobních setkáních s oběťmi dezinformačních kampaní sází na empatii. Novinka tanečního souboru Farma v jeskyni bude mít premiéru 26. dubna v Centru současného umění DOX v Praze.

Blanka Klimešová z organizace Pěšky městem popisuje taktický urbanismus a změny, které může přinést do okolí škol. Filozof města Vladan Klement uvádí zahraniční příklady problematických zásahů, které měly z veřejného prostranství dostat mladé lidi pryč. Martin Kalenský se zastavuje u kolečkových urban sportů a projektu Skateholders, který je součástí českobudějovického programu Evropského hlavního město kultury 2028.

Saša Michailidis se ptá vltavských redaktorů a publicistů Michaely Vostřelové a Daniela Jägera. Rusalka je nově na repertoáru Národních divadel v Praze i v Brně. V čem se inscenace liší? Jak dnes pojímají tvůrci lyrickou pohádkovou operu Antonína Dvořáka? Jakou Rusalku chce český divák? Jsou nastudování opery Rusalka v zahraničí progresivnější?

Hudebník, muzikolog a entomolog vypráví o své lásce k motýlům, o tom, co ho ovlivnilo a utvářelo, jak hodnotí působení Spirituál Kvintetu i o tom, s čím se těžko smiřuje. Repríza ze 4. ledna 2022.

Naděžda Hávová a František Šedivý hovořili s ředitelem Symfonického orchestru Českého rozhlasu o nadcházejícím největším sborovém koncertu Roku české hudby. „Největší porce zodpovědnosti bude ležet na sbormistrech jednotlivých sborů,“ říká Jakub Čížek. Všichni účinkující se totiž společně potkají až v neděli 22. prosince.